O mně

Mé zkušenosti, praxe a hodnoty

První zkušenosti s rvačkou mám už z dob základní školy, kdy jsem se jako oběť šikany musel fyzicky postavit silnějším. Byl jsem sice fyzicky zdatný, ale nijak zvlášť silný ani vysoký, tudíž jsem byl terčem útoků častěji, než ostatní. 

V dospělosti jsem začal posilovat a boxovat, abych byl připravený pro případ, kdyby někoho zase napadlo dělat na mě ramena. Během života jsem se účastnil několika rvaček. Některé jsem vyhrál, některé prohrál. Tak to v životě už chodí.

V roce 2015 jsem odjel do Anglie, abych nabyl nové životní zkušenosti. Tam jsem pokračoval v posilování a v roce 2017 jsem se přihlásil na brazilské Jiu-Jitsu Gracie Barra. V témže roce jsem začal chodit do MMA gymu Sweat Box Gym, kde jsem postupem času získával bojové zkušenosti. V roce 2019 jsem se rozhodl, že se dám na dráhu profesionálního MMA zápasníka a najal jsem si trenéra, který profesionálně zápasil za UFC London. Začátkem roku 2020 mé snažení přerušila pandemie Covidu. To z větší části zapříčinilo i můj návrat zpět do ČR v roce 2021.

Po návratu do své vlasti jsem přemýšlel, jak navázat na dráhu zápasníka, ovšem v té době se mi už změnily priority a tak jsem se začal soustředit víc na sebeobranu. Začátkem roku 2022 jsem začal navštěvovat kurzy Radka Pokory, který má letité zkušenosti s pouličním bojem, je odchovaný ulicí a vyučuje boj nožem. Během let se z nás stali přátelé a díky mému nadšení pro boj nožem a sebeobranu taky byznys partneři. Jinak řečeno, z žáka se stal učitel. A tak začíná moje kariéra instruktora sebeobrany.

Jak vypadám?

Tady to všechno začalo. 

V té době jsem pořádně nevěděl, jak začít a čeho přesně chci dosáhnout. Neměl jsem ani prostory, kde bych mohl trénovat. Věděl jsem jenom, že mě to baví a cítím se díky tomu dobře. Tak jsem si koupil boxovací pytel a chodil ho věšet na stromy za baráky a trénoval jsem v přírodě.

Pokračovalo to v Anglii. 

Tohle je fotka po třech měsících na Jiu-Jitsu. V té době se ve mě formovala myšlenka, že bych se někdy mohl živit jako zápasník. 

Tady už jsem věděl co chci.

Fotka pochází z konce roku 2019. Tady už jsem nějakou dobu spolupracoval s profesionálním MMA zápasníkem. Nad Narimani zápasil za UFC London a vyhrál šampionát Cage Warriors Fighting. Jak se říká, chceš-li být nejlepší, pracuj s těmi nejlepšími. 

Když jsme spolu trénovali naposledy, než nás sekl Covid, prohlásil jsem, že "2020 will be my year!" Bohužel nebyl...

Všechno zlé je k něčemu dobré.

...Když jsem pak s těžkým srdcem opouštěl Anglii, říkal jsem si, že v Česku navážu na to, co se mi nesplnilo. Protože jsem chtěl trénovat s profesionály, byl jsem rozhodnutý navštěvovat Jetsaam Gym v Brně, kde trénuje náš UFC zápasník Jirka Procházka. Jenže v té době jsem se potřeboval hlavně vypořádat sám se sebou a chuť stát se profesionálním zápasníkem mě postupně opouštěla.

Když jsem tak jednou přemýšlel, co teda chci v budoucnu dělat, vzpomněl jsem si na svou minulost, na své zkušenosti z bojových sportů, na své zkušenosti z ulice, a protože už jsem nějaký ten rok sledoval Vandal Combat System, řekl jsem si, že to zkusím, a uvidím, co to přinese. Přihlásil jsem se na kurz boje nožem u Radka Pokory a postupem času jsem zatoužil předávat nově nabyté zkušenosti dál.

Byť by to mělo někdy zachránit jenom jeden lidský život, má, to co děláme, obrovský smysl.

Tak jsem se stal instruktorem pouličního boje a sebeobrany nožem.